Drahé kameny a jejich tvrdosti:
Dále bylo nutné drahé kameny rozdělovat podle jejich tvrdosti. Pochopitelně je této metody používáno pro měření u anorganických typů drahých kamenů. K tomuto rozdělení drahých kamenů slouží tzv. Mohsova stupnice tvrdosti drahých kamenů. V této stupnici jsou drahé kameny řazeny následovně:
1. Mastek, 2. Sádrovec, 3. Kalcit, 4. Fluorit, 5. Apatit, 6. Ortoklas, 7. Křemen, 8. Topaz, 9. Korund, 10. Diamant. Známější podání stupnice tvrdosti drahých kamenů je učebnicově známá podoba: 1. Mastek, 2. Sůl kamenná, 3. Kalcit, 4. Fluorit, 5. Apatit, 6. Živec, 7. Křemen, 8. Topaz, 9. Korund, 10. Diamant
Možná vás napadne, proč je tak důležité zjišťovat tvrdost drahého kamenu? Pokud je například drahý kámen použit ve šperku a je-li dennodenně nošen, je důležitá jeho vysoká odolnost. Jak je zřejmé, mastek nejspíše nebude vhodným kamenem pro použití ve šperku, naopak diamant je zástupce neodolnějšího drahého kamenu. Mohsova stupnice je seřazena ve své podstatě velmi jednoduše a to tak, jak jsou kameny odolné vůči vrypu. Pokud se pečlivě zadíváte na tuto stupnici, je zřejmé, že například Fluoritem uděláte vryp do Kalcitu, avšak naopak z důvodu odlišné tvrdosti těchto kamenů to není možné. Anorganické drahé kameny jsou krystalického původu s pevně danou geometrickou strukturou a složením. Některé tyto kameny jsou ve formě přírodních krystalů jako například turmalíny nebo akvamaríny a nebo kameny ohlazené do podoby různých oblázků tekoucí proudící vodou řek nebo moří či oceánů. Jak již bylo zmíněno, anorganické kameny se nacházejí v nepřeberném množství různých hornin na planetě. Právě různorodá krystalizace anorganických kamenů má za následek specifické vlastnosti každého konkrétního druhu drahého kamenu. Do skupiny drahých kamenů dle nižší tvrdosti patří snad jedině opál s tvrdostí 6, jinak se jedná vždy o zástupce vysokých tvrdostí. Minerály typu Lapisu Lazuli, Tyrkysu, Malachitu, Nefritu apod. o tvrdosti nižší než 6 jsou spíše považovány geology za ozdobné kameny.
